Jonáš roste jako blázen, za chvíli dosáhne na zem...

Korona pokračuje

24. dubna 2020 v 21:33 | Jonáš |  Jak to vidim...
Abysme se z toho všeho nezbláznili, pořídili jsme Arduino. To je vám taková vychytávka, do který mě zasvětil Timotej, můj kamarád.
SEdíme si takhle s Martinem v pokojíčku, kutíme si, na pohodku, oba spokojený. Už to umí zahrát českou hymnu, zkoušeli
jsme, jak vysoký a nízký tóny dokáže vnímat naše ucho a vyrábíme různý procesorový vychytávky - meteostanici, termostat a tak. Ale teď u vás může být i Luky, tak není na programování čas, neboť máme jiný zábavičky. Budem slavit Lukyho narozky, máma peče náš milovaný ovocný dortík se želatinou. Pomáháme občas s něčím v obchodě, bombóny jsou tam fakt výborný. Myslím, že se mám poslední dobou dobře. Akorát teď měl Martin dovolenou a odhalil "drobné" nedostatky v mé fyzice a tak jsme to dřeli, až jsem o šesti večer usnul vyčerpáním. S mámou makáme na mý němčině, páč to vypadá, že nás Babiš pustí i do Německa na dovolenou, kterou už jsme vobrečeli.

 

karanténa den 14.

29. března 2020 v 18:42 | Jonáš |  Jak to vidim...
Tak pár událostí, které stojí za zmínku.
1) chodit do školy už se mi i trochu chce asi od čtvrtka, ukázalo se, že to nemusí bejt tak strašný
2) dneska stříhala máma mě a pak já ji - to už byla velká zoufalost, ještě že se nevidí zezadu
3) dneska hezkej výlet na vrch Salvátor, kde jsme dali na pařezu caro a buchty Honzovky, co máma pekla - not bad!

Jak to dáváte vy? Zítra máma naposledy do práce, Martin nahoře, tak budu sám doma.
Od příštího pondělí máma otevírá obchod, tak budu bývat doma sám. No to jsem na svůj školní prospěch a disciplínu fakt zvědavej...

Dloooouhý prázdniny

21. března 2020 v 11:01 | Jonáš |  Jak to vidim...
Přátelé, jak zvládáte korona virus?
Já musím říct, že jsem nadmíru spokojenej.
Na jarní prázdniny u babičky Alčový navázaly plynule školní karantény a nechodíme do školy.
Má to sice malé háčky v podobě domácího vyučování a nošení roušky, ale já jsem přestal radši vycházet, abych ji nemusel nosit.
No a pokud někam jdem, tak k mamce do budoucího obchodu, kde jí pomáhám a to mě baví.
Tam jedem autem, páč furt něco vozíme a je to fajn. Navíc zase testovali vodu v "naší" studánce a můžem zas chodit pro vodu. Včera jsme taky nabírali hlínu z krtinců, abysme měli matroš na pěstování rajčat na balkoně.
Zkrátka nemusím moc nikam chodit, můžu vstávat dýl a školu dělám, když na to mám náladu a jak to s mámou naplánujem. Docela mi to v tomto režimu ani nevadí, není toho moc.
Prázdniny u babičky s Kryštofem byly pohodový, prali jsme se jen jako, žádný velký hádanice nebyly. Navíc nemusím do kostele....
Jak u vás, holenkové?
 


Lyžák

18. února 2020 v 19:19 | Jonáš |  Jak to vidim...
Můj ortoped mi dovolil jet na lyžák. Tak jsem jel i když po víkendu deště a vysokých teplot jsem ve sníh vůbec nedoufal.
Povedlo se, v úterý napadlo a užívali jsme sněhu. Taky jsem si užil HLAD. Velkej. Měli jsme kliku na sníh i na to, že nám na ty průšvihy nikdo nepřišel. Jako jediný jsme měli na pokoji funkční telku. Aspoň něco, ne?

vánoční volníčko

3. ledna 2020 v 21:10 | Jonáš |  Jak to vidim...
No, vánoční volníčko definitivně končí, máma po mně dneska chtěla, abych si zopák slovíčka a přírodopis. Ale když se ohlédnu zpět, bylo v tom hodně hezkýho lenošení, čtení knih (ano, dostal jsem čtečku!) a dlouhý spaní. Taky jsme se viděli se všema babičkama, sestřenkama a všema lidma, co máme rádi. Hodně času jsem byl u Miervů, kde s kámošem Timotejem vyrábíme různý vychytávky - třeba jako níže přiložený dárek pro mámu.
Taky jsem si osvětlil pokoj led páskama, utopil dron a jiné radosti. Hodně teď pájím a vylepšujeme s Timem jeho auto. Dneska jsme pracovali na trezoru.
Rodinných výletů se účastnit nemusím, neboť mám stále zkriplený kolena. Ale máma dovolila hodinku na Harusáku s klukama, tak jsem zkusil, zda mi stále jdou obloučky a dobrý, řekl bych.
Nejlepší byla opět návštěva v Lomnici - přišel Štofik, na Silvestra jsme zahráli 6,5 hodinky a přežili jsme útok hustejch zombíků, nějak jsme to dohráli až v půl druhé ráno, což je zatím můj nespací rekord.

S počasím je to teda dost na pytel, ale vzhledem k tomu, že nemůžu moc snowboardit a musím kolena šetřit na lyžařský výcvik, tak mě to mrzí jen trochu. Nemusel jsem na silvestra aspoň na Sněžku ani na Kozákov a měnil jsem lego s bratránkem. Bylo to dobrý, ale jsem teda dost zvědavej, jak nasednu do vlaku jedoucího k pololetnímu vysvědčení, které se nazadržitelně blíží. WTF. Jo a nesmím mluvit sprostě, za každý sprostý slovo (i v jeho anglické mutaci) děláme 5 kliků.

Fešák je marod

9. prosince 2019 v 17:19 | Jonáš |  Jak to vidim...
Tak nedávno jsme kurýrovali Čumáka a teď vopuchnul Fešák. Ne celej, ale jeho tlapa. Jako pacient je teda výrazně nespolupracující, probiotika jsme vzdali, se zavázanou tlapou šílí v kleci jak pominutej, takhle rychlý pohyby jsme ho nikdy neviděli dělat. Na veterině řval jak kdyby ho na nože brali. No, ale je fakt rozkošnej. Přinášíme aktuální foto maroda.
Při transportu


No a se zavázanou tlapou.

NJN

30. listopadu 2019 v 16:38 | Jonáš |  Jak to vidim...
Nějak si furt někdo stěžuje, že se na bločku nic neděje. No, vono se toho zase tak moc neděje ani v mém životě. Mám zkryplený kolena, tak moc nikam nemůžu, nevýletuju, nesportuju. Navíc se mi chce furt spát a nejradši ležím. Dávat sem fotky svýho ležení není úplný terno, ne? Taky jsem rád na záchodě. Tam trávím fakt dost času, mámě to teda dost vadí.
No ale nedávno se přece jen něco semlelo, byli jsme na únikovce v Jihlavě. Hodina smrti.... Bylo to fakt trochu brutální, Luky vylezl bílej jako stěna. Ale unikli jsme!
Dneska šli našinci na výlet, ale já doma ležel. Na Peperku už jsem byl. Budu mít 13 v úterý. Tak to už budu moci na sociální sítě!

Roháče podruhé

29. srpna 2019 v 8:41 | Jonáš |  Jak to vidim...
Tak jsme byli zase v Hútách, tentokrát bez babičky a dědy. Cestou tam Martin objevil hezký poutní místo. Zase to bylo skvělý, jen s těma výšlapama Bob dost přitvrdil. Hned v pondělí Ostrý Roháč a další nepřekonatelné vrcholy, měl jsem na hodinkách 35 000 kroků, což je můj osobáček. O převýšení radši ani nemluvím.
Hráli jsme hry, já jsem se ujal role hlavního topiče v kádi, kde jsem dokonce i jedl. Vyblbli jsme se s holkama, máma s Bradáčema furt hrála nějaký hry a moc si nás nevšímala, což bylo nejlepší. Borůvky opět frčely, ty vám byly!
Abysme potěšili babi a dědu, který s náma nemohli jet, pustili jsme se retro fotek z roku 2015, kdy jsme tam byli naposledy a fotili se na stejných místech jako onehdá. Kapánek jsme povyrostli, jen co je pravda. Lukymu zase opovážlivě klesnul hlas a hodně se držel s Kristíkem :)
Tak takovýhle roztimilí bobečci jsme tenkrát byli.
Od mlýna aktuálně.

Další fotky dodám! To víte, nechci poslední dny prázdnin sedět u PC, ale užívat života.

Léto za okny je

13. srpna 2019 v 9:46 | Jonáš |  Jak to vidim...
No, utíká to, utíká...
Již tradiční součástí prázdnin je pobyt u babičky Alčový. Návštěva Kalicha, kde to bylo letos prakticky bez borůvek, ale o to víc jsme si prošli skalní město a dělali všude parkur. Se Štofikem letos celkem bez komplikací, jen jsme rozbili babičce lampičku, když jsme se trochu škádlili a teď sháníme nový stínítko...
Protože byl hic, největším hitem bylo koupaliště, který je fakt nepřekonaný a taky samotoč. Takže prázdniny u babičky byly super, jako každý rok.



No a tohle byl bonus. Nákup oblečení na vyžádání. Stejnej vohoz, jsme frajeři...

Zahájení prázdninové pohody

2. července 2019 v 8:58 | Jonáš |  Jak to vidim...
Tak školní rok jsem zakončil s monoklem, co mi udělal jeden ranař z osmičky. Dostal za to dvojku z chování, já jsem v tom byl fakt nevinně :)
Byli jsme s tátou na vodě s rodiči, ta skončila dřív, protože po kulminaci řeky Otavy tam začaly plavat klády a to nebylo bezpečný. Tátovi se blokly záda a je takovej celej nakřivo. Navíc z toho vomdlel, tak má ještě šitou hlavu, jak si to sunul směrem k chodníku. Takže nejsem sám, kdo byl zraněn na začátku prázdnin.
Aby nám Martin zpříjemnil horké letní dny, udal nám souřadnice sázavského koupaliště, kam nás poslali po vlastní ose s Lukym. Dohodli jsme se pro pěší tůru s přenocováním. Cesta byla super, dělali jsme si selfíčka a fotili jsme různý kravinky. Večer za námi přijel Martin, oblehli jsme bufík a pak zalehli. Viděl jsem světlušky, bylo to děsně romantický.
První týden trávím v Olešnici, tak se těšte na reporty, holenkové :)


Kam dál